Rychle zhltnout štědrovečerní večeři a pospíchat k rozsvícenému stromečku rozbalovat dárky. Takový výjev neudělá radost žádnému ORL lékaři. Zvláště, pokud se drží tradice a na slavnostní tabuli nechybí řízky z kapra. Pak je velká pravděpodobnost, že část vánočních svátků prožijete v pohotovostní ambulanci se zapíchnutou rybí kostí v krku. Každoročně někoho tento osud potká.
„Rybí kost v krku během roku řešíme asi jednou až dvakrát do měsíce. Ale během Vánoc počet ošetření stoupá. Bývá to do deseti lidí za jeden den v období vánočních svátků,“ říká Jan Vodička, přednosta ORL kliniky Pardubické nemocnice. „Na našem pracovišti je situace obdobná. Pacienti někdy přijdou i na Silvestra, protože si také smaží kapra,“ dodává Jaroslav Malý, lékař ORL oddělení Svitavské nemocnice.
Samotný Štědrý večer však nebývá dnem největšího „ohrožení“. Přece jen k němu neodmyslitelně patří klid a pohoda po veškerém předvánočním shonu a užívání si slavnostní atmosféry v rodinném kruhu. Většinou se nikam nespěchá ani při jídle. „Na Štědrý den si lidé dávají pozor, ale další dny je to už jiné. Přicházejí k nám 25. i 26. prosince,“ říká Jitka Fišarová, lékařka ORL oddělení Orlickoústecké nemocnice.
„Dojídají se zbytky. Většinou to bývají řízky z masa od ocasu kapra, kde je kostí nejvíce. A lidé už nejsou tak ostražití…,“ dodává Karel Pokorný, primář ORL oddělení Pardubické nemocnice. Do ordinací však nepřicházejí pouze dospělí. Se zapíchnutou rybí kostí v krku už lékaři ošetřovali i dětské pacienty. „Jednou jsem měla v ambulanci sotva tříleté dítě. Zarazilo mě, že rybu vůbec dostalo,“ podivuje se Jitka Fišarová. „Tradice je krásná věc, ale dítě by mělo dostat rybu bez kostí nebo ještě lépe něco jiného. Jde jednoznačně o selhání rodičů. Když už dítě má rybu, musí být precizně zbavená kostí,“ říká Jaroslav Malý. „Děti nebývají trpělivé, proto musí mít rybu pečlivě připravenou, aby se předešlo problémům. Vyšetření dětí totiž bývá mnohem obtížnější. Naštěstí jsou to výjimečné situace,“ dodává Jan Vodička. Drobné rybí kůstky se nejčastěji zapíchnou v oblasti krčních mandlí. „To je pro nás nejjednodušší. Pacient otevře ústa, my kost vidíme a pinzetou ji vytáhneme,“ říká Jitka Fišarová.
„Některé kosti zůstanou zapíchnuty v dolní části hltanu a někdy skončí v oblasti kořene jazyka, kde máme jazykovou mandli. Tam se hledají velice obtížně. Navíc vyšetření je náročné, protože se pacienti při něm dáví,“ dodává Jan Vodička. „Může se stát i to, že se kost zapíchne až v jícnu. To si již vyžádá hospitalizaci,“ říká Jaroslav Malý. Zapíchnutá kost se projevuje píchavou bolestí při každém polknutí. Pokud po zapití douškem vody neustoupí, již je vhodné vyhledat pomoc ORL specialisty. Ovšem někdy se za obtížemi skrývá jiná příčina, než je kost z kapra. „Bývá to zhruba u třetiny pacientů, kteří mají podezření na zapíchnutou kost,“ říká Jan Vodička. „Mohlo třeba dojít k poranění cizím tělesem, které tam už není. Malá rybí kůstka se mohla obalit potravou a projít dál zažívacím traktem přirozenou cestou,“ dodává Jaroslav Malý.
„Sliznice ale bývá podrážděná. Proto pacienti mají stále pocit, že jim v krku něco překáží. Většinou jim dáváme dezinfekce na kloktání nebo cucání doma na dva až tři dny, aby zmírnila bolest a zamezilo se infekci,“ říká Jitka Fišarová. Ze zapíchnuté rybí, ale především například z drůbeží kosti může vzejít mnohem závažnější problém. „Kolem kosti se pozvolna vytvoří zánět, může vzniknout i perforace nebo až zánět mezihrudí, což je velmi závažný stav,“ uvádí Jan Vodička. „Pokud má někdo podezření na zapíchnutou kost, měl by vyhledat ORL,“ dodává Jaroslav Malý.
Ošetření u lékaře však někteří lidé odkládají. Snaží se pomoci vlastními silami. Ostatně tvrdí se, že chléb nebo citrónová šťáva uvolní kost. „V rámci první pomoci zkoušejí pacienti zajídat chlebem nebo třeba kyselým zelím. Může se stát, že sousto obalí kost a stáhne ji. Ale také může dojít k tomu, že se kost ulomí a část zůstane zapíchnutá. Osobně bych doporučoval ORL vyšetření,“ říká Jaroslav Malý.
Odbornou pomoc v případě takové nešťastné události lze vyhledat i na Štědrý večer. Pohotovostní služba na ORL odděleních je připravena řešit tyto případy. A vzhledem ke každoročním zkušenostem je na ně i nachystána. „Určitě je ale lepší u štědrovečerní večeře jíst rozvážně a nikam nespěchat. To samé platí i o následujících dnech, abychom si všichni užili vánoční svátky v klidu,“ říká Jan Vodička.
Dušan Korel
Tento článek najdete také v prosincovém čísle magazínu Naše nemocnice. V kompletním znění si magazín můžete přečíst zde
