Před svým příchodem do nemocnice nasbírala nová nemocniční kaplanka řadu zkušeností při práci ve zdravotnictví a odborných znalostí ze studia sociální práce a pedagogiky, které stvrdila získáním titulů bakalář a diplomovaný specialista. Rádi bychom Vám novou paní kaplanku Marákovou a její práci představili prostřednictvím krátkého rozhovoru.
Jak jste se k práci kaplanky ve Svitavské nemocnici dostala?
Když jsem byla na jedné církevní pouti, potkala jsem se s lékařkou, která působila ve Svitavách. Ptala se mě, jestli bych neměla zájem o práci kaplanky v nemocnici, kam právě hledali někoho na zástup. Hledala jsem v tu dobu práci v církevní oblasti, takže nabídka přišla v pravý čas.
Už jste dříve někde jako kaplanka působila?
Ne, ale mám velmi blízko k pacientům i duchovním. Mojí původní profesí byla dětská sestra, dále jsem pracovala i jako sestra na interně a na operačních sálech u anestézie. Moje profesní praxe je tedy zejména ze zdravotnictví a čerpám z těchto zkušeností doposud. Vím, o čem je práce v nemocnici, a to mi usnadňuje pochopení potřeb a problémů pacientů i personálu. Všechny mé znalosti i zkušenosti se v této profesi propojují. Studovala jsem sociální práci a sociální pedagogiku a psychologii, pak jsem se 11 let starala v rámci domácí péče o maminku a tatínka. Dělala jsem také dobrovolníka, hlavně u starších lidí. A v ostravsko-opavské diecézi jsem pracovala jako průvodkyně v církevních objektech. Moje cesta tedy byl vlastně takový mix pomáhajících profesí, a jelikož jsem praktikující věřící, hledala jsem práci, která by spojovala duchovní a sociální práci.
Co může pacientům a jejich rodinám nemocniční kaplan poskytnout?
Práce nemocničního kaplana je především o denním kontaktu s pacienty. Nejde jen o duchovní péči, základem je obecně lidské doprovázení a naslouchání – ať už je to člověk věřící, nebo není. V kontaktu a intervencích jsem především s hospitalizovanými pacienty, dle potřeby i s ambulantními. Setkávám se s příbuznými, doprovázím umírající a poskytuji podporu pozůstalým. Kromě toho jsem k dispozici také personálu nemocnice k osobnímu rozhovoru i jako lidská podpora. Je to snoubení práce kaplana a trochu i psychologa. Věřícím mohu číst z bible, domluvit návštěvu kněze z katolické nebo jiné církve, přinášet svaté přijímání, pomodlit se s nimi. Lidé jsou nejvíce vděční za to, že si mohou promluvit a svěřit se. Používám reminiscenční techniku s vybavováním pro ně příjemných vzpomínek a procvičování paměti. Také jim donesu a čtu noviny, někdy zpíváme, zkrátka to, co je potěší.
Obnáší Vaše práce i nějakou přípravu?
Na svoji práci nebo setkání s pacienty se nijak speciálně nepřipravuji. Výjimkou je příprava na vlastní působení v pastorační oblasti, např. příprava a výběr textů z duchovní oblasti nebo aktivity dle konkrétního období. Ze své zkušenosti s lidmi často dokáži vycítit, co daný člověk potřebuje. Někdo si chce jen povídat, pohladit, je vděčný za kontakt, někdy pomohu člověku uvědomit si důležité věci, které pak spolu zase probíráme. Pokud pacient odejde z nemocnice domů, zůstane mu na mě kontakt a mohu ho v případě potřeby navštívit a dál mu pomáhat.
Líbí se Vám práce v nemocnici, naplnila Vaše očekávání?
Určitě. Je to práce velice pestrá, ale zároveň i náročná a zodpovědná. Důležitá je i péče o vlastní duchovní život i psychohygienu. Chtěla bych proto poděkovat vedení i personálu nemocnice za dobré lidské zázemí, které mi tu poskytují. Velkou oporou je pro mě zázemí zdejší farnosti i Olomouckého arcibiskupství.
Děkujeme paní Marákové za poskytnutí rozhovoru.
Připravila: Alena Františková
